Smrt v jezeře - 5. část

25. června 2012 v 13:03 | Terka M. |  Smrt v jezeře
  • Abych neporušila takový rozvrh příběhu (hororu) Smrt v jezeře, přednastavuji vám další, už 5. díl. Děkuji všem co ho čtete.:)
  • Další díl v cč.!



Melanie v tichosti postupovala směrem k domu o krok dále než John, ale oba pospíchali. Ani nevěděla proč pospíchá on, ale ona už nechtěla ani chvilku být poblíž zemřelého otce ke kterému až po jeho smrti přiznala úctu a lásku.
Mel našlapovala rychle, ale zároveň i opatrně a bála se, aby ji nikdo nezahlédl. Tím myslela vraha rodičů. Nechtěla dopadnout stejně jako oni. Nechtěla vraha poznat, ale chtěla vědět kdo je zabil. Neviděla žádnou výhodu v tom, že by ho viděla. Akorát by se každý den bála se na kohokoli podívat jen aby nezahlédla ten jeho, po příkladě její, obličej. Takový měla strach, ale nechtěla ho dávat zbytečně najevo a ona byla dobrá herečka. Pamatovala si, jak hrála na školním představení pro děti, O Budulínkovi, přičemž hrála lišku, která malého chlapce, asi o tři hlavy menší než ona tenkrát, odnesla do své nory kde vychovávala malé lištičky, které hráli její dva sourozenci, kteří zemřeli v deseti letech jak jeli na letní tábor. Všichni byli tehdy smutní a když si Melanie několikrát vzpomněla co spolu všechno zažili, bylo jí do pláče. Copak jde vymazat deset let života? Ptala se často sama sebe a tuhle otázku si neodpustila ani teď, po smrti rodičů.
Když jí bylo třináct, rodiče ji přihlásili znova do divadelního kroužku, ale tentokrát na ZUŠku (Základní Uměleckou Školu), kde hrála plno lákavých her pro starší a byla jako herečka i dost oblíbená. Bohužel všechno skončilo když si na jevišti ke konci premiéry zvrtla kotník a za ni musela zastupovat jedna herečka, které nikdo nevěřil, že to za ni zvládne, ale jak se ukázalo, byly to jen obavy a ona zahrála skvělý výkon. Výkon, který jí každý mohl závidět. Na prkna, která znamenají Svět už se Melanie nikdy nevrátila. Dívka, jenž ji nahradila už je několik let v předních žebříčcích celebrit a ona ji nehorázně závidí, protože takový osud měl patřit jí. Místo toho jen občasně myje záchody v hospodách a restauracích. Věřila, že kdyby byla herečka, tak by nebyla gamblerka a nikdy by babičce nic neudělala… Ale osud si pro ni vybral něco jiného. Matka jí často říkávala, že každý je na světě z nějakého důvodu a ona, jako mladá naivka, jí věřila.
"Už jsi tady, měj se!" Vytrhne ji z myšlenek a ona otevře svoje auto, na které si zvládla našetřit dost peněz, ale zase ne tolik, aby bylo nějaké perfektní. Bylo použité a občas potřebovalo popostrčit, doslova.
"Taky se měj!" Usměje se a nastoupí "A děkuji za doprovod." Mrkne na něj.
Melanie zařadila, šlápla na plyn a začala pomalu vyjíždět otevřenou brankou.
"Zase nefunguje to rádio!" Zařvala a praštila do něj zlostí, ale v tom se vzadu na sedadle něco pohnulo, Mel se lekla a div nevjela do sloupu naproti ní. Měla štěstí, že včas zabrzdila. Nahnula se za sebe a tam, celý rozbolavělý, alespoň se jí to zdálo, ležel její pes, Vlčák.
"Co ty tu děláš?" Dotkla se ho a on se náhle zvedl a hryzl jí "Au!" Vyjekla bolestí a chytla se za nos "Ukousl si mi nos!" Praštila ho přes čumák, rychle vylezla z auta a okamžitě zabouchla. Bála se ho, ale i litovala. Nenáviděla když na ni tak kňučel jako by se jí omlouval za to, co provedl, ale ona mu to nemohla jen tak prominout. Vždyť mi ukousl nos! Snažila se to vykřičet do celého světa. Nedokázala to. Nemohla mluvit.
Melanie se od auta odvrátila zády a utíkala směrem k jezeru, kde zahlédla pohyb. Nevěděla kdo to je, respektive co to je, ale měla strach a velký.. Bála se, že je to ten vrah, ale zároveň se těšila jak mu rozbije hubu za to, co rodičům provedl a klidně by se vsadila, že nějak rozdráždil i jejího milovaného psa.
Když obešla jezero, našla menší loďku a tak si obstarala nějaké pádlo, kterých leželo na trávníku kousek od ní asi deset, a tak se tedy začala plavit doprostřed jezera, kde člověk ležel. Předpokládala, že se utopil a zřejmě měla i pravdu.. jen nezjistila ani při bližším ohledání kdo to je. Vypadal strašidelně a Mel měla pocit, že snad už nikdy neusne.
Hodila ho do loďky a ze středu jezera se pokusila co nejrychleji odplout, ale nic není tak jednoduché jak se na první pohled zdá a to i pro člověka, který se na tomto typu lodí pomalu narodil. Pádlem se ztěžka manipulovalo a vzhledem k tomu, že se nemohla odrážet, trvala jí cesta stokrát rychleji. Jen tak se odrážela od hladiny, která nebyla zrovna pevná.
Kousek od břehu, jak měla pádlo pod vodou, ji něco překvapilo a ona s loďkou nemohla ani hnout.
"Do háje!" Zakleje aby odlehčila situaci. Co teď? Začne přemýšlet.
Po chvilce se loďka začala pohybovat směrem ke břehu a Melanie netuší jak je to možné. Byla ráda, že konečně vystoupí, ale na druhou stranu se jí strachem klepaly kolena a ona se je snažila zastavit. Věděla, že bestie, která podle povídaček bydlí v jezeře vycítila strach i na sto kilometrů.
Tenkrát, když jí bylo deset let, jí o ní vyprávěla babička jak u ní byla na prázdninách a od té doby se Mel pořádně nevyspala. Každé ráno se budila s pocitem strachu, úzkosti a mokrého pyžama. Z takového psychického rozpoložení jí matka Cecília musela dostat jedině psychoterapií a aby si nepřipadala tak špatně, přihlásila tam i babičku. Od té doby spolu měly ty nejskvělejší vztahy jako může babička s vnučkou mít. Byly jí hodně vděčné a obě, aniž si to neuvědomovaly, jí hodně dlužily.

XXX
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám mé příběhy?

Ano
Ne
Ujdou

Komentáře

1 Fame Fox Fame Fox | Web | 25. června 2012 v 17:32 | Reagovat

Héééj, čo to?! Ja nestíham čítať normálne! Dnes v noci snáď doženiem, bo som nemala čas na affká ani na nič. :D :)

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 25. června 2012 v 18:02 | Reagovat

Mě teď tka napadlo, jestli je ten vlčák opravdu jen pes. No, to ale asi nezjistím, dokud si nepřečtu další díly, takže se těším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.