Smrt v jezeře - 3. část

23. června 2012 v 12:02 | Terka M. |  Smrt v jezeře
  • Dnes ráno jsem odjela na výpomoc při tzv. "Pohádkové stezce" pro děti spolu s mamkou a mladším bratrem takže jste jistě poznali, že tento článek je přednastavený poněvadž notebook si s sebou nikde neberu. Taťka by mi to nedovolil, zvláště když je jeho...
  • Dost keců a pusťte se do čtení!


"Dobrý den," Pozdravila a hledala způsob jak začít, ale než se zmohla na slovo, tak ji operátorka předběhla.
"Dobrý deň," Začala operátorka a Melanie měla pocit, že mluví s robotem i když by to klidně bylo možné "Mala by ste zaujem o podrobnejšie informácie o policejných úkolách?" Dokončila svůj proslov otázkou.
"Ne!" Vyjekla a neuvědomila si, že to bylo až moc drzé "Na to nemám čas!"
"Dobre," Urovnala si to v hlavě "Budete si teda priať?" Zeptala se jako prodavačka v obchodě a Melanie si nemohla odpustit malý úsměv.
"Jak začít," Přemýšlela Mel "Dnes se ke mně zastavila moje matka, předpokládám, že i s otcem a když jsem jim otevřela, našla jsem mamku na zemi surově probodnutou ostrým nožem. Myslím si, že ji zabil můj otec, ale jistá si nejsem."
"Iste," Řekne na náznak souhlasu dost pohrdavým tónem a Melanii dojde, že má něco proti češtině "Samozrejme k Vám ihned pošlem hliadku." Řekne a zavěsí. Ani se nerozloučila. Pomyslí si Melanie, ale pak to hodí za hlavu.


XXX

Oldřich Gjutenson běží jako závod, aby utekl podivnému stínu, který před pár minutami zabil násilnou smrtí jeho ženu. Nikdy si ani nepomyslel, že by zemřel druhý. Nechtěl vidět svoji ženu umírat, ale nikdo si okamžik smrti vybrat nemůže. Stín ho stále doháněl a byl mu stále blíž. On se snažil uprchnout a nevracet se k domu jeho dceři. Tuší, že to na něj a na Cecílii nastražila ona, kvůli stresu, že nemůže hrát na automatech. Dobře zná, když má člověk absťák, už to několikrát za život poznal. Poprvé když musel vydržet tři hodiny bez svojí milenky na které byl prakticky závislý a nepomohla ani láskyplná péče Cecílie, která nechápala manželův stav a ani co se mu stalo.
"Oldo.." Ozvalo se tupým hlasem ze tmy "Oldo, pojď blíž…" Oldřich neposlouchal a nesnesitelně se bál. Ani jednou ve svém dlouhém životě necítil takový strach jako teď. Ani když šel poprvé do nové práce, ani když před manželkou schovával milenku ve skříni a dokonce ani když ji přivedl dceři na narozeniny. Ani jednou v těch nejhorších situací v kterých se kdy naskytl necítil takový strach jako právě teď.
Oldřich stále utíkal. Stále rychleji ho stín pohlcoval.
Jeho plíce, dlouho znetvořené kouřením, už nemohli polykat kyslík a tak se Oldřich v jednu chvíli zastavil, klekl na kolena a každému kolemjdoucímu by se mohlo zdát, že prosí o odpuštění, ale nebylo tomu tak. Neprosil nikoho jen ten podivný stín, který tak nenáviděl a chtěl se mu pomstít. Bohužel se mu to nemohlo podařit.
Když mu bylo šedesát, začal zuřivě chraplat a Cecília, jelikož o něj měla strach, mu řekla, ať si zajde k lékaři. Udělal tak. Navštívil ho a ten mu řekl, že má rakovinu plic a že má úplně znetvořené plíce z kouření. Kouřit přestal v padesáti kdy jeho práce už nebyla tak náročná. Doktor mu řekl, že bude mít štěstí pokud vydrží ještě tři roky, tak ať si všechno vyřídí. Udělal tak, ale po třech letech přišel k lékaři jak to, že ještě žije. Samozřejmě, že byl rád, ale zaráželo ho to.
"Zřejmě máte hodně odolné plíce," Řekl mu tenkrát doktor "Už jsem měl takové pacienty co Vy, ale nikdy se ještě nestalo nic takového.Všichni zemřeli do roka." Oldřich tenkrát nevěřil svým uším a připadalo mu to jako sen a tak toho hodlal využít. Zavolal tehdy do televize, napsal do novin… Udělal hodně věcí, aby se o něm mluvilo jako o zázraku, ale nestalo se tak.V televizi ho uvedli jako šťastného kuřáka co celý život kouřil a je mu šedesát. Všichni kolem si říkali co je na něm tak zajímavého. Oldřich dokonce znal několik takových lidí, kteří se dožili stejného věku a byli také kuřáci. Svou milenku, například.
Když nebyl označen za zázrak, tak se naštval a vyhodil televizi z okna. Zakázal také ženě kupovat noviny. Rozzuřilo ho to natolik, že kamkoliv přišel a měli tam puštěný kanál do kterého reportáž posílal, že ji všem okolo pomluvil a s televizí udělal to samé co doma. Poté co musel televizi několikrát platit, přestal chodit mezi lidi zabarikádoval se spolu se ženou doma.
A teď měl zemřít. Nechtělo se mu umírat když se dožil tak vysokého věku a nechtěl zemřít zrovna na Slovensku, kterým tak pohrdal.


XXX

"Dobrý deň," Pozdravil jeden mladý policista Melanii jakmile spolu se svoji jednotkou přijel na místo "Čo sa tu stalo?"
"Už jsem to vysvětlovala jak jsem volala… někdo zabil moji matku." Pokyne rukou ke špinavé zakrvácené osobě na trávníku.
"Ste si istá, že ju zabili?" Zeptá se hloupě a je vidět, že se na její mamku ani nepodíval.
"Jasně, že jsem si jistá!" Vyjekne "Copak si myslíte, že má sebevražedné sklony?"
"Nie, to rozhodne nie." Ujistí ji, ale moc přesvědčivý není "Máte nejaké podozrivé?"
"Ne… vlastně ano," Uvědomí si a vzpomene si na otce "Můj otec má motiv k vraždě, byl jí nevěrný, možná se jí chtěl zbavit, aby mohl být s tou jeho milenkou nebo mu dělala ze života peklo kvůli tomu, jak často říkal, jeho úletu, který se prý už neopakoval."
"Ste si istá?"
"Úplně ne, ale něco na tom je, nemyslíte?" Zahloubá hluboko v mysli.
"Áno, niečo podozrivé na tom bude." Přizná "Neviete kde by mohol byť?"
"Patrně utekl," Napadne Melanii "To by mu bylo podobné." Odfrkne.
Policista se k ní pak otočí zády a začne se domlouvat s kolegy. Melanie si domyslí, že asi proto, aby chytli jejího otce a zatkli ho. Jen aby se mu něco nestalo, Pomyslí si Ne, že by mi na něm nějak záleželo.
"Vášho otca som dal príkaz najsť," Trochu ji uklidní "Keď ho najdu, dajú mi vedieť." Řekne jí "Vy to budete vedieť najskôr."
"Děkuji," Poděkuje mu a lehce se usměje "Mnohokrát děkuji."


XXX
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám mé příběhy?

Ano
Ne
Ujdou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.