Smrt v jezeře - 1. část

21. června 2012 v 19:43 | Terka M. |  Smrt v jezeře
  • Rozhodla jsem se vám sem hodit jeden příběh, který teď přepisuji do Wordu a je toho už sedm stran takže jsem vcelku spokojená když to vezmu ze strany, že to mělo deset stran A5 tak jsem se rozepsala daleko lépe než do sešitu.:)
  • Pusťte se do čtení!


Melanie Gjutensová, čtyřicetiletá věčná studentka mající za sebou deset vysokých a patnáct středních škol, bydlí v malém dřevěném rozvrzaném domku, vypadajícím jako perníková chaloupka bez perníku, v západním Slovensku, který podědila po slovenské babičce Maríi Málské. Když byla malá, častokrát si k babičce na chalupu jezdila hrát s ostatními dětmi, ale jakmile zestárla, cest k milované babičce ubývalo. Ona toho litovala, zvláště proto, že jí babička dokázala vždy skvěle poradit a takhle jí to oplácela.
Babička María zemřela, když ji předchozí den Melanie navštívila a obrala ji o všechny peníze, které si třicet let šetřila na pohřeb.. ona, protože měla Melanie hrozně ráda a chtěla jí vyhovět, jí ty peníze s radostí dala, tedy, nedala jí je všechny. Zbytek si uschovala do skříně a Mel, jakmile začalo působit nasládlé projímadlo a babička šla na záchod, otevřela skříň a ze zuřivosti, že jí babka nedala víc peněz, ji okradla. Maríu, jak to zjistila, trefila mrtvice a následující den ráno ji našla sousedka ležící na posteli, ještě nepřevlečenou do noční košile, jak nejde probudit. Melanie to samozřejmě mrzelo, ale nemohla nic dělat, protože peníze utratila za jeden večer v automatech. Babičce museli pohřeb zaplatit její rodiče a ještě to ani nedoplatili. Melanie se začala na přání svých blízkých léčit na psychiatrické klinice odkud po půl roce utekla do poděděného domku, ještě nedoléčená. Samozřejmě se jí všichni báli, že jim něco v zoufalství provede, ale všichni s ní a s babičkou soucítili a zanedlouho si ji oblíbili. Věřili, že je nezklame.


XXX


Mel sice měla pořád výčitky z toho co se její babičce stalo a zcela oprávněné, ale i tak si do jejího, tedy bývalého, domu troufla přijít a kupodivu se vůbec nebála, že ji bude strašit. Jediné z čeho měla strach byly automaty. Proto se vyhýbala každé hospodě, byť jen restauraci.
Jednoho dne ji znenadále navštívili milovaní rodiče, které pokaždé respektovala, ale otce moc nemusela... Byli to postarší lidé, někdo by je tipoval na šedesátníky, ale měli sedmdesát, plus mínus. Měla je strašně ráda a mrzelo ji, co způsobila mamince, když její vinou babička zemřela a ona se neměla komu vyplakat na rameni když jí bylo nejhůře. Babi vždycky její mamku tak nějak podržela a Melanie nikdy nechápala jak to dělá.


XXX


"Mel!" Zavolala matka jak s otcem přijela a otevřela si branku na zahradu. Nikdo ale neodpovídal "Nevíš kde by mohla být?"
"Asi zase někde shání peníze do automatu," Odfrkl Melaninin otec jako by ho nezajímal osud jejich dcery "Byli jsme tu, nepůjdeme už domů?" Zeptá se nedočkavě.
Oldřich Gjutenson neměl u dcery příliš dobrou pověst. Oni se navzájem neměli rádi. Když bylo Mel patnáct, tak si její otec přivedl na oslavu milenku ke které se choval jako ke spolupracovnici a taky jí i byla, takže matka nic nezjistila, ale Melanie šla na záchod před přípitkem a on se tam s ní válel v posteli. Od té doby spolu nepromluvili ani jedno jediné slovíčko. Nikdy mu neřekla, že to ví a ani nehodlala. Neposlouchala jeho nařízení, protože byla naštvaná a ani teď ji nijak nezastraší jeho výhružkami, že jestli neřekne co jí udělal, tak ji zmlátí. Jednou už ji taktak zbil, ale naštěstí před ním utekla pryč do lesa, kde zůstala dva měsíce a vždycky když otec odešel, matka jí na stůl na zahradě nachystala jídlo a pití, aby neumřela hlady. Byla jí za to moc vděčná a o to víc jí nechtěla říct o nevěře jejího otce, i když věděla, že by to tak bylo lepší, ale taky věděla, že je mamka nemocná se srdcem takže kdyby se jí přitížilo, nikdy by si to neodpustila a to hlavně kvůli tomu, že by zůstala s nesnesitelným otcem. Raději by šla do děcáku než aby s ním zůstala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se Vám mé příběhy?

Ano
Ne
Ujdou

Komentáře

1 Camilla Camilla | Web | 22. června 2012 v 15:06 | Reagovat

Úžasné !!!!

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 25. června 2012 v 17:45 | Reagovat

Skvělé! To příjmení co jsi vymyslela, mi připadá jako německé.

3 Kath Kath | E-mail | Web | 15. července 2012 v 14:45 | Reagovat

hezky napsané :)

4 Surikata Surikata | Web | 6. října 2012 v 22:07 | Reagovat

Hezké, čtivé, zajímavé :) Zítra si přečtu další články.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.