Krása je pomíjivá, blbost je věčná

11. června 2012 v 19:22 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Když jsem poprvé uviděla TT, nevěděla jsem co napsat, ale po sléze mě napadl i nadpis a vy víte, že když mě napadne nadpis, tak už ten příběh jede jako po másle :)
  • Jak jsem řekla a jako vždy, bude příběh.. samozřejmě v er formě.
  • Pusťte se do čtení! (Mohla bych vás ještě poprosit, abyste přečetli moji slohovku napsali na ni svůj názor? Byla bych vám vděčná, protože už teď jsem vystresovaná co z ní dostanu a taky se toho strašně bojím... takže budu ráda když mě malinko uklidníte a řeknete mi na ni pravdivý názor)


***

Beatrice Carmen Varourqová je osmnácitletá francouzská budoucí modelka, která má sen vystudovat gymnázium a po sléze jít na vysokou školu žurnalistiky, protože být novinářkou je jejím snem už od desíti let kdy jí vyšel první článek ve školním časopise.
Beatrice je už od malička vychovávána k tomu, ay o sebe pečovala, poněvadž rodiče chtějí ať je nejkrásnější a i zároveň nejchytřejší dívka ve Francii. Bohužel jediné co ji zajímá jsou vlasy, make-up a vzhled. A přesně tohle píše do školního časopisu. Spolužáci ji mají rádi, to ano, ale její koníček (vzhled) už pomalu přerůstá v šílenost a oni se jí čím dál více vyhýbají, protože se jim zdá, jako by už vyčerpavala všechny svoje rady na perfektní postavu a co použít na roztřepené konečky. Teď ji zase začalo bavit politické schéma...

***

"Beo!" Zakřičí na nejlepší kamarádku Veronicé na poloprázdné chodbě, ale Beatrice nereaguje "Carmen!" Zařve na ni jejím druhým jménem i když ví, že to nesnáší, protože jí tak říkají její rodiče.. prý jim to přijde takové vznešené.
"Co je Nicolé?" Oplatí jí Beatrice její nazvání druhým jménem.
"Nech toho," Plácne Beu po rameni "To byl vtip!" Ušklíbne se.
"Proč si ze mě pořád děláš takovou trapnou srandu?" Zeptá se jí Beatrice urážlivě "Copak nevíš kdo jsem?"
"Právě že vím.." Hlesne Veronicé a odvede Beu do kouta kde si s ní chce soukromě promluvit
"Co zas?"
"Co blbneš?" Nechápe Veronicé "Neřekla jsem ti už jednou, že se nesmíš poddat vlivu rodičů?"
"Teď za to nemůžou rodiče.." Přizná Beatrice a Veronicé protáhne uši a naslouchá "Ehm..." Odkašle si "Na chodbě jsem potkala toho výměnného studenta z Belgie Malcoma Edgharda a mám takový divný, svíravý pocit v žaludku když ho potkám.. nevím co to se mnou je."
"Tak to ti blahopřeji," Poplácá Veronicé Beatrice po rameni "Jsi do něj spolu s dalšími nejméně padesáti studentkami zamilovaná." Řekne výsměšně.
"Ty kecáš!" Zasměje se "Třeba mám jen hlad.. máš něco k jídlu?"
"Nevíš, že láska prochází žaludkem?" Zkouší ji provokovat, ale ona ji v klidu odpálkuje, ale za chvíli jde kolem Malcolm...

***

"Čau Beatrice!" Pozdraví Malcolm.
"E.. ehm..." Nemůže ze sebe vykoktat ani hlásku a navíc se jí potí ruce.
"Jé promiň, ahoj Carmen!" Zkusí ji pozdravit druhám jménem pod kterým se představila a ona se diví jak si pamatuje zrovna to její.
"Ne, Beatrice je správně," Opraví ho úsměvně "Mám jen trochu problémy s vyjadřováním."
"Promiň." Omluví se zdvořile "Nejdete teď na oběd?"
"My už byly," Řekne Veronicé "Ale klidně tě tam doprovodíme." Souhlasí Beatrice a jakoby omylem drkne do Ver.

***

Zatímco Veronicé odešla zpátky do svého pokoje, aby měli ty dvě hrdličky soukromí, Beatrice se s Malcolem natolik zblížila, že si vyměnily telefonní čísla a facebook adresy. Byla ráda, že konečně našla někoho kdo jí skutečně rozumí a ví jaká je. Nechce být krásná, ale pokud o sebe přestane pečovat, rodiče ji vydědí.
"Nezapomeň, že na penězích nezáleží, ale na tom co si TY přeješ a pokud chceš peníze, prosím, poslouchej rodiče, ale pokud je ti to jedno, tak od nich ihned vypadni." Poradí jí, ale má pocit, že jí to nijak nepomohlo.
"A kde bych měla bydlet?" Zarazí se Bea.
"Aha, myslel jsem, že bydlíš na intru."
"Ne, nebydlím. Rodiče mě sice rozmazlují, ale abych mohla bydlet na internátu, to ani náhodou."
"Tak to jo a nechceš žít u mě?" Nabídne Malcolm "Osmnáct už mi bylo."
"A to jako v Belgii?" Zeptá se s rozjařenýma očima a už už se chystá kývnout.
"Ano, v Belgii." Souhlasně kývne hlavou.
"Souhlasím!" Vyjekne a zavěsí se mu kolem krku.

***

"To jako, že si kývla klukovi, kterého sotva znáš?" Naštve se Beatricina mamka.
"Jo, už je na čase abych se osamostatnila.. nemůžu vám být pořád na krku jako malé dítě." Vysvětlí logicky Bea.
"Ty si fakt blbá Carmen!" Vlepí jí mamka jednu facku a ona utíká s brekem nahoru, kde si začne balit všechny potřebné věci.. mezi nepotřebné myslí make-up, od kterého si vezme pouze řasenku a lesk na rty, které používá nejraději.

***

Beatrice utíká rychle do školy kde si vleze na intr k Veronicé, která tam bydlí sama a musí jí všechno povyprávět.. teda až se odlíčí.
Bea vyjde z koupelny a Ver jen s otevřenou pusou zírá co to se sebou provedla.
"Co je?" Nechápe Bea.
"Takhle chceš někam jít?" Ukáže jí zrcátko, které nosí v kapse.
"Jsem se odlíčila.. vadí?" Dělá ze sebe krásku.
"Nevadí, ale ty nevidíš jak vypadáš hrozně? Bez urážky." Řekne jí pravdu, ale ona se i tak naštve a vyběkhne s ní.
"Co kecáš? Vždyť jsem ta nejhezčí holka ve Francii!!" Rozčílí se Bea.
"Ty už si dočista propadla vlivu rodičů," Poklesne hlasem "Ta tvoje krása je fakt pomíjivá, ale to jak se chováš, už je doopravdy věčné."

***

Kdybyste mi chtěli zhodnotit slohovku, tak klikněte ZDE. Budu se těšit na vaši kritiku, protože i když mě tři předchozí potěšili, více krtiky je vždycky lepší a já budu ráda za každé, ať už záporné, zkritizování. Každopádně vám zítra řeknu co jsem z toho dostala... jak já jsem nervózní..

***

Mějte se!
Zdraví Terka M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám mé příběhy?

Ano
Ne
Ujdou

Komentáře

1 Sára Sára | Web | 12. června 2012 v 19:17 | Reagovat

Krásné, povedlo se ti! moc a moc chválí a těším se na další tvé dílo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.