Hledá se: Mimozemšťan(ka)

5. června 2012 v 17:04 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Nehodlám tu debatovat o tom jestli jsem nebo nejsem normální, protože bych přišla na to, že jsem úplný magor a mimozemšťan z jiné planety, ale zkusím na toto téma napsat příběh. Přiznám se, že mě toto téma moc nezaujalo, protože v anketě byly na výběr mnohem lepší, ale co už nadělám.. jako první (spíš jako druhé) jsem si při pohledu a napsání tohoto tématu vzpomněla na seriál Takoví Normální Mimozemšťané na které jsem se v poslední době začala dívat a měli by jste vidět jak se u toho chlamu smíchy. Je to opravdu sranda! Doporučuji :) a teď už rychle k té povídce.

---

O tom kdo vlastně je ona Claire Maire by se dalo polemizovat (=debatovat) věčně. Od narození až do smrti, ale tolik její blízcí bohužel nemají, protože Claire má 25 let a nikdo do teď netuší co z ní bude, popř. je, protože už ji pořádných 5 let neviděli a neměli šanci s ní mluvit.
Rodiče o ní nemají ani tušení, ale už začali prozrazovat menší detaily, které by mohli být k jejímu nalezení docela podstatné. A navíc mají domnění, že je z jiné planety a že jim ji mimozemšťani podstrčili aby mohli studovat jejich pravou dceru. Už od malička vypadala tak nějak.. zvláštně.

---

Drahá maminko,

jsem konečně na cestě domů. Doufám, že se na mě těšíte, protože já na vás moc.
Nemůžu ani dospat při pomyšlení, že budu za tři dny doma mezi svými.. nemůžu se dočkat jak vás obejmu a uvidím Vaši vrásčitou, ale přesto překrásnou tvář.
Hned jak přijedu, ukážu vám fotky, které mi ani nebudete věřit a povyprávím vám všechno co se stalo. Ach bože, jak já se k Vám těším .. (Dál dopis nepokračoval)
Baronka Barbara Maire pročítala poslední stránky dopisu co jí dcera poslala a chtělo se jí do pláče. Neměla ani tušení, kde je a bylo jí strašně líto, že ji obviňovala, že je mimozemšťanka. Nafackovala by si za to. Jen kdyby věděla, kde její jediné dítě je. Nechtěla Claire za každou cenu vidět, ale chtěla alespoň vědět kde je. Probdila už kvůli ní mnoho nocí v naději, že se vrátí a zatím přišel místo ní dopis starý tři týdny a k tomu ani nedokončný. Barbara už byla zralá na blázinec, kde by zoufala mezi svými, ale věděla, že je to jen v naději, že se Claire vrátí a že jí odpustí. Chtěla ji mít už zase u sebe. Nevěděla však jestli je to možné. Už zase bědovala nad tím, že její Claire je mimozemšťanka.
"Mami," pzvalo se z otevřeného okna Barbařiné ložnice ve které si v tichosti četla dopis, aby ji nikdo neviděl jak pláče.
"Kdo to je?" zeptala se Barbara v naději, že spatří svou dceru.
"Já," Já, Odfrkla Barbara. To může být kdokoli. "To jsem já, Claire." Po této odpovědi Barbara vykoukla z okna zda-li svoji dceru neuvidí, ale nic.. jenom lehounký větřík, který jí jemňounce nadzvedával její kaštanové vlasy a nutil ji na nic nemyslet. Když se z příjemného uvolnění konečně dostala, zahlédla svoji dceru.. Claire ležela na dvorku a pozorovala létajícího motýlka, který jí cosi našeptával.
"Claire!" křikla najednou Barbara. "Pojď domů!" ozvala se znovu a silněji.
Barbara náhle zamžourala očima na místo, kde před chvílí ležela její dcera, ale něco tu najednou chybělo.. Claire zmizela a nebyl tam ani ten motýl. Opět ji čerstvý vzduch přinutil na nic nemyslet a být v pohodě a tak raději zavřela okno a přemílela, kde by tak mohla být a proč se jí o ní v posledních dnech jenom zdá.

---

Milý tatínku,

doufám, že se máte oba dobře, protože beze mě vám bude mnohem lépe. Jsem sice vaše dcera, ale mám pocit, že .. už ani nejsem vaše dcera, nejsem totiž člověk. Povídá se mi to špatně, zvláště takovým milým, ehm lidem, jako jste vy, ale jsem .. Mim .. (Dále byl text rozmazaný a polepený podivným slizem)

"Mim?" zarazil se Hans Druffer, osmatřicetiletý otec Claire. Jmenuje se jinak, protože si Barbara nechala svoje příjmení na které byla hrdá a dala ho i Claire, protože nechtěla ať jí říkají *Druffko,* tak, jak často v práci říkali jejímu muži.
"Co tam čteš?" zeptala se znenadání Barbara, která vstoupila do obýváku. "Tak co to je? Psala to Claire?"
"E?" zarazil se Hans a nevěděl co odpovědět, jelikož ji nerozuměl. "Říkalas něco?"
"Co to čteš?" Zopakovala Barbara svou otázku ještě jednou.
"Dopis od Claire." Oznámil vcelku klidně, ale v hloubi duše mu to tak nepřišlo. Podle toho dopisu je jejich dcera mim, ale může to být cokoli jiného, například mimozemšťan.. to, co si myslela jeho žena. To, kvůli čemu Claire utekla.
"Co píše?" ptala se naléhavě Barbara, která před chvílí dočetla dopis starý tři týdny. "Kdy ho psala?"
"Před třemi dny," oznámí a dál to nechápal. Proto se rozhodl ženě vypovědět všechno, co mu napsala. Nebo tedy alespoň to, co ho zaráželo nejvíc. "Píše, že prý není člověk, ale mim a pak je to rozmazané." Pokrčil Hans rameny.
"Není mimozemšťan?" Lekla se Barbara, že měla pravdu.
"Taky mě to napadlo, ale je to zhola nemožné.. myslíš, že by ufony zajímala nějaká malá bezvýznamná planeta?"
"Možná neměli co na práci," usmála se Barbara.
"A to by ji tu nechávali 25 let? Neblázni." Poklepal si na čelo. "To by neměli co dělat pěkně dlouho."
"Proč přišel tobě dopis dříve než mě?" zarazila se teď Barbara a uvědomila si chybu.
"Možná ho posílala přes jinou společnost," řekl lhostejně, skoro jako by ho to vůbec nezajímalo.
"Jasný," odfrkla Barb. "V Izraeli žádná jiná není, četla jsem to."
"Ona jela do té Izraele? Kdo jí to povolil?" vykřikl Hans svým německým přízvukem a div manželku neuhodil za to, že jí to povolila, přestože věděla, že si to výslovně nepřeje.
"Já ti to neřekla?" divila se jakoby Barb, "pustila jsem ji tam já, ať má šanci vidět tu zemi, když si to tak přeje." Usmála se.
"Ty jsi blbá," poklepal si na čelo a ukázal na ni pěstí, pak se vydal uraženě ke dveřím.
"Kam jdeš?" ptala se zvědavě Barb.
"Do hospody, večer mě nečekej. Potřebuji si to urovnat v hlavě."
Barbara ho už ani nechtěla zastavit a šla opět nahoru do ložnice, kde si lehla na měkounkou manželskou postel, ale předtím se zamkla v pokoji, aby když Hans přijde, zase neřádil a neznásilnil ji jako už několikrát.

---
Ahoj miláčku,
jsem ráda, že ti píšu. Rodičům jsem nakecala to, co si mi řekl a tak konečně jedu k tobě a vezmeme se. Budeme mít mnoho dětí a rodiče si budou myslet, že jsem mim..
Pozn. schválně jsem papír rozmazala a poslala přes jinou a rychlejší společnost, ať se to rodiče dozví co nejdříve, protože vím, že mi čtou zprávy.
Těším se na tebe, lásko.

Tvá Claire
Mladý pošťák četl už dnes třetí dopis a jak se tak zdálo, tak od stejné osoby jako ty dva předchozí. Když ho dočetl, vylekal se a jelikož si ho její rodiče najali jako poslíčka zpráv o jejich dceři, nesměl nijak dlouho váhat a zanést jim nový dopis.
Když tam po půl hodině došel, zaklepal na dveře, ale nikdo neotevíral a on věděl, že aby jim dopis ukázal a zároveň ho předal původnímu majiteli má jen pár hodin.
Zazvonil tedy a v tu chvíli nějaký pohyb zaslechl.
Otevřeli se dveře a tam stála paní ve fialovém flanelovém županu.
"Přejete si?" zeptala se svůdně.
"E.. donesl jsem Vám dopis, je od Vaší dcery jejímu příteli." Oznámil poslíček.
"Děkuji, ale moje dcera nemá partnera," přimhouří oči a vytrhla mu dopis z ruky.
"Podle tohoto nejspíš ano." Nedal si říct pošťák.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Sára Sára | E-mail | Web | 5. června 2012 v 18:44 | Reagovat

Uh :D Tak to je dobrý, šup šup další ať vím jestli doje ke přítele nebo jí najde rodina a tak....

2 Vera Vera | Web | 5. června 2012 v 20:04 | Reagovat

Povídka je pěkná! :D ale plete se ti tam přítomný a minulý čas, jednou píšeš tak a jinak zase obráceně, :D ale jak říkám, jinak je to fajn!

3 Mathie D. Mathie D. | Web | 6. června 2012 v 8:35 | Reagovat

dobréé! :)

4 Kate Kate | Web | 6. června 2012 v 17:48 | Reagovat

je to pěkně napsané =) chvíli jsem byla mino =D ale už to snad pobírám =D

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 8. června 2012 v 17:20 | Reagovat

Fantastický!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.