Dáš si čaj?

2. června 2012 v 17:52 | Terka M. |  Týdenní témata
  • pokusím se napsat na toto téma příběh, už minulý týden jsem měla v plánu napsat jeden na TT Incest, ale než jsem ho stačila dopsat, skončilo... Také bych tento týden ráda na mém blogu hodnotila abych zjistila jak těžký mají úkol "Tétečkáři".;)
  • Doufám, že se na příběh těšíte, já sama se těším co to zase napíšu.:D
  • Tak se pusťte do čtení! (Příběh v er formě)

***

Elia Mannover má 21 let a zároveň plno nepřátel, kteří by ji s největší radostí zabili a ona se ne a ne nechce nechat. Svůj život má ráda a kdyby měla zemřít, šla by svou smrt reklamovat. A má ráda i sebe ačkoli někdy by se přidala ke svým nepřátelům.
Jedním z jejich největších nepřátel je pan Smiths, Robert Smiths.. postarší člověk, který s nikým nikdy nepromluví, protože se zlobí na celý svět, je zároveň jejím otcem, který se jí hned po narození zřekl a ona, jelikož matka zemřela při porodu, připadla odporné tetě, kterou ani teď, tři roky po její smrti, nemůže vystát. Pořád má pocit, že ji chodí kontrolovat a jí z toho nabíhá husí kůže všude po těle.
Ale má i nějaké přátele, které jí vždy respektují a mají ji rádi. Rise Hansennová, je její nejlepší kamarádka a zároveň mladší nevlastní sestra (příjmení má po matce) s kterou si vždy hráli a které se Smiths ujal a Elia nikdy nepochopila proč. Obě dívky k sobě měli hodně blízko, protože oběma zemřela matka stejně záhadnou smrtí.. hned po porodu. Doktoři nikdy nezjistili příčinu smrti, jelikož podle jejich výsledků byli zdravé a Eliu každodenně napadalo pořád to samé... Někdo je zavraždil.
Až jednou, to bylo ještě když její teta žila, našla pod postelí dopis její matky, který psala Smithsovi a ten ho nikdy nedostal, protože ho nikdy nedopsala.
Roberte,
ranil jsi mě přímo do srdce a já ti to nikdy neodpustím, myslela jsem že jsi férový chlap, ale to co jsi udělal mojí jediné dcerce Elie, byla poslední kapka. Myslela jsem, že budeš dobrý otec a že mému čerstvě narozenému děťátku nic neuděláš, ale spletla jsem se, už tě nechci nikdy vidět.
(Dále bylo na papíře několik slz, které písmo rozmazávaly)
Elia připadne mojí sestře, která vždy toužila po dítěti, ale nikdy neměla šanci je mít. Věřím, že se o ni postará daleko lépe než ty, drahý. Ještě dnes jí zajdu změnit příjmení, aby se nemusela jmenovat Smithsová, takové odporné jméno.
A opovaž se Elie něco udělat až dospěje, protože pokud jí něco uděláš, dojdu si pro tebe a osobně ti zaručím, že zhoříš v pekle,
(Dále v dopisu nic není, jen tři kapky krve)

***

Elia si po přečtení dopisu uvařila čaj na uklidnění a hned po tom se složila do bezvědomí. Všem bylo jasné, že se hned tak neprobere a měli pravdu.. probrala se až o rok později v nemocnici na JIPcea nevěděla co se jí stalo. Věděla jen, že četla maminčin dopis ze záhrobí, pak si dala čaj na uklidnění a od té doby si už nic nepamatuje.. jen řadu podivných snů o kterých si Elia myslela, že jsou skutečné, ale vzhledem k tomu, že si ověřila, že matka nežije, tak o skutečnosti těchto snů zcela pochybovala.

***

"Elio!" Zavolala na ni Rise "Co je s tebou?"
"E.. co?" Zavrtí hlavou "Zítra to bude 20 let co moje maminka zemřela,"
"Co s tím?" Nechápe Rise.
"Už chci konečně vědět jak zemřela!" Vyjekne na ni.
"Nech toho, už si trapná. Nech ji už odpočívat v pokoji.. stejně na nic nepřijdeš."
"Já tě nechápu," Zavrtí Elia hlavou.
"Proč?"
"Tebe nezajímá jak tvoje matka zemřela?" Zeptá se nechápavě.
"Ani ne," Odfrkne "Stejně už nic nezměním," Poklesne hlavou "Maximálně někdo odpráskne i mě."
"Myslíš?"
"Já nemyslím," Odmlčí se "Já to vím."
"Tak jdeme do toho?"
"Neřekla jsem ti před chvílí co si o tom všem vlastně myslím?"
"Řekla." Povzdychne si Elia.
"Tak proč to riskovat?" Podívá se jí do očí "Dáš si čaj?" Zamluví to.
"Dneska ne, musím přijít brzo domů.. zítra jdu prvně do práce."
"Dám ti obyčejný, ne z rumem." Usměje se.
"Ne, dneska fakt ne," Zamítne a je na odchodu.
"Sakra dej si ten čaj!" Zakřičí na ni.
"Proč o něj tak usiluješ?" Nechápe Elia.
"Chci si s tebou je promluvit u čaje mezi čtyřma očima,"
"Nemůžu, co kdyby mě tu našel otec, bylo by zle."
"S ním se netrap, je na služebce a vrátí se pozítří." Oznámí Rise.

***

Elia nechápala o co Rise jde, ale ještě nikdy na ni nevyvíjela takový nátlak jako právě před chvilkou. Vždy jí vyšla vstříc a když nechtěla mluvit, nechala ji na pokoji, ale teď se něco změnilo.. vůbec ji nepoznávala a nevěděla, co má vlastně za lubem.
"O co ti jde, Rise?" Zeptala se se strachem v očích.
"Mám si s tebou promluvit o tom dopise co jsi před pár lety četla od tvojí matky," Řekne "Je hrozně důležitý."
"Co je na něm důležitého?" Odfrkne Elia "To že mě matka dala tetě? To že mi otec něco udělal? To že jak ho psala, tekly jí slzy z očí? To že na něm jsou tři krvavé skvrny? Co je na tom zajímavého?" Vyhrkne na ni Elia "Ten dopis si od té doby přelímám v hlavě pořád dokola a nemůžu na nic přijít tak k čemu by byl důležitý?"
"Tvoje matka do něj něco ukryla," Oznámí tajemně "Něco jenom pro tebe."
"A tohle víš jak?"
"Řekla mi to tvoje teta na smrtelné posteli."
"Proč to neřekla mě?"
"Nevím," Pokrčí rameny a na chvilku se zapřemýšlí "Nechtěla ses s ní bavit!"
"Co tam ukryla?" Zeptá se s očima převrácenýma v sloup.
"To neřekla, ale je to v pravém rohu papíru, stačí když to proleješ citrónovou šťávou a ohřeješ nad ohněm," Dá jí radu "Máš tam vzkaz."
"Tak já jdu tedy domů a tam to vyzkouším," Oznámí a pomalu se zvedá ze židle na kterou si musela sednout jinak by omdlela.
"Počkej!" Zadrží ji "Máš to s sebou?"
"Jo, ale nechci ti tu dělat bordel.. však víš co ho je ze svíček."
"Mě to nevadí, alespoň budu mít co dělat." Usměje se.
Elia tedy z kabelky vyndá již stářím zhnědlý papír a poprosí o citron.
Pak jím přejede přes pravý horní roh a zapálí svíčku před kterou papír nastaví tak blízko aby nastala nějaká změna, ale zase tak daleko aby celý vzkaz neshořel.
Zanedlouho se na papíře začnou objevovat první písmena a po sléze i slova a Elia začala louskat první věty, kteréjsou určené pouze pro ni.
Elio, až si přečteš tento vzkaz budeš už dospělá a plně samostatná tak jak bych si přála. Vím, že teď nejspíš svojí tetu nenávidíš, ale nezaslouží si to, všechno co dělala jsem si přála já takže buď naštvaná pouze na mě, ale nejdříve si dočti můj vzkaz a prosím, splň mi moje poslední přání, zajeď si do New Yorku a vyhledej tam Vanessu Kollovou, jestli si tuto část přečetla ve 21 letech, měla by mít 30. Je to tvoje starší sestra a pokusí se ti objasnit všechny odpovědi týkající se mé smrti. Mamka
Jak Elia dočetla, utíkala ihned k telefonu a zadala New Yorskou předvolbu pro vyhledávání lidí a začala se ptát dispečerky obsluhující telefon a dle hlasu jí připadala vcelku milá, ale zdání jí často klame, tak nechtěla nic zakřiknout. Pověděla jí, že bydlí v jedné čtvrti poblíž Washingtonova památníku na kterém momentálně pracuje, protože se zabývá dešifrováním a rozlušťováním vražd. Také jí pověděla, že pokud by ji tam neměli, nevyřešil by ti budiškničemu žádnou vraždu a dokonce ani jiný zločin.
Elia se divila jak je podivné, že její sestra, které zabili matku by něco věděla o její smrti, ale vzhledem k tomu, že jí mohlo být tak devět, nemohla být zas až tak blbá. Domyslela si, že ji mamka učila dešifrovat a prohlédnout kdejakou lež či zločin. Nebyla si tím ale moc jistá.

***

Jakmile dotelefonovala, domluvila s ní na dálku schůzku v jedné New Yorské kavárně a zarezervovala si letadlo, které letělo za hodinu. Musela o své matce vědět všechno.


Za pár minut od odletu byla na místě a jak vystupovala, všimla si povědomé osoby, kterou znala z fotek, ale nikdo jí nikdy neřekl kdo to je.
Dívka dole na ni zamávala a odpovědi z Elianiné strany se dočkala. Pak začala Elia předbíhat lidi scházející ze schodů a utíkat za Vanessou, tedy alespoň si myslela, že je to Vanessa.
"Ahoj," Pozdravila dívka když Elia konečně doběhla až k ní "Konečně jsi tady. Jaký byl let?" Zeptala se a vzala jí jeden kufr s kterým se Elia trápila nejvíce. Dívka ho vzala do ruky bez sebemenších problémů.
"Ahoj, let se mi líbil." Usměje se "Ty si Vanessa?"
"Já se ti nepředstavila?" Položí ruku na srdce a kroutí nad sebou hlavou "Jsem Vanessa Kollová, tvoje starší sestra. Teda předpokládám, že se jmenuješ Elia Mannover." Usměje se.
"Ano, jsem Elia Mannover." Podají si ruce "Těší mě."
"Mě víc." Ušklíbne se Vanessa.
V kavárně se obě dívky zasmějou a popovídají si.
"Ty Vanesso, jaktože se jmenuješ příjmením Kollová?" Nechápe Elia.
"Rok po matčiné smrti si mě s děcáku na který nerada vzpomínám, adoptovali manželé Kollovi. Byli hodní, ale naší mamince se to nevyrovnalo."
"Kdy tě napadlo být dešifrantkou u policie?"
"Mamka mě k tomu přivedla a jednoduchým trikem mi ukázala jak odmaskovat skryté písmo na papíře. Strašně mě to chytlo a tak jsem u toho zůstala a začala jsem toužit po práci tady v New Yorku, což se mi nakonec splnilo." Usměje se.
"Něco takového?" Ukáže mamčin dopis.
"Ano," Zasměje se "Tohle jsem zrovna maskovala já." Pochlubí se.
"Co se vlastně naší mamince stalo?" A v tu chvíli tam přijde čišník a dívky přestanou mluvit.
"Budete si přát?" Zeptá se se zářivým úsměvem na tváři.
"Já si dám espresso." Objedná si Vanessa.
"Mě prosím doneste ten malinový čaj," Poprosí Elia zahleděná do nápojového lístku "Maliny zbožňuji a čaje ještě víc." Pošeptá Vanesse a usměje se na číšníka, který jí úsměv opětuje.
"Na co ses chtěla zeptat?" Poklepe na ni, ať nechá číšníka pracovat.
"Co se mamince stalo?" Zeptá se tedy znova Elia starostlivě.
"Na to se nikdy nepřišlo, tedy nepřišlo se na to veřejně.. já na to přišla."
"Proč si to někomu neřekla?" Nechápe opět Elia.
"Myslíš, že někdo bude věřit devítileté holce?" Zeptá se výsměšně Vanessa.
"Ne." Utvrdí se "Takže ti nikdo nevěřil."
"Přesně. Nikdo jiný netušil, že ji zabil Robert Smiths, protože se chtěl vyhnout smutku, který by ho čekal kdyby se spolu rozvedli a tím pádem by přišel o mě."
"Jak ses dostala do děcáku?"
"To je už trochu jiný příběh, ale když jinak nedáš," Odmlčí se "Vzhledem k tomu, že mamku zabili a tebe dali tetě, mě chtěli dát taťkovi, ale když shlédli jeho měsíční příjem, který sotva stačil na uživení jednoho člověka, strčili mě do děcáku. Táta z toho byl tehdy hrozně smutný, ale vzchopil se. Našel si přítelkyni s kterou měl o čtyři roky později naši nevlastní sestru a která zemřela stejně podivnou smrtí jako naše matka. Taky ji zabil, rozumíš tomu?"


"Tak tady je espresso," Podá číšník hrnek Vanesse a ta z něj hned usrkne.
"Malinový čaj, madam," Usměje se a podívá se Elie upřímně do očí.
"Děkuji, jste laskavý, ale jsem slečna," Odmlčí se "Nejsem vdaná a ještě k tomu vážená." Přizná.
"Jste zadaná?"
"Ne, již dlouho jsem sama, ale čekám, že se ten pravý brzo objeví," Usměje se na něj a napije se čaje "Mmm.. ten je dobrý. Dělal jste ho vy?"
"Ano, pro vás všechno." Ukáže opět zářivý úsměv.
Vanessa je jen tiše pozoruje a netroufá si říct ani slovo. Vždyť to je jasná láska na první pohled! Myslí si Nebo už se někde viděli.
Elia se odhodlá k prvnímu kroku a začne mu na malý papírek, který mu vytáhla z kapsy u košile jak vstávala, psát svoje číslo na mobil.
"Jsem Elia Mannover," Představí se a dá mu svoje číslo opět do kapsy košile.
"Večer si zavoláme," Předá jí svojí vzitku z které je zřejmé, že má populární firmu a pracuje tu pouze na půl úvazku.
"Brnkněte raději vy!" Zavolá na něj s úsměvem.


Elia by nikdy nečekala, že v době, kdy najde svoji sestru najde i lásku. Dnešek si zapsala do diáře jako nejkrásnější den v životě a den kdy poznala svého budoucího manžela (i když o tom ještě neví) Simona /čti Sajmona/ Jamese. Bez pochyby nejlepší den v jejím životě a doufá, že v jejím novém bydlišti u ségry v New Yorku bude čím dál lepší.

***

Teď jste asi rádi, že už to skončilo, že?
No tak jsem se trošku rozepsala.. trošku víc než jsem chtěla.
Ale doufám, že se vám to líbilo a že jste to dočetli do konce.;)

***

Mějte se!
Zdraví Terka M.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se Vám mé příběhy?

Ano
Ne
Ujdou

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 2. června 2012 v 18:45 | Reagovat

Úplne úžasne sa mi to čítalo. Až sa divím, že tu nie sú žiadne komentáre. Klobúk dole :)

2 Foncé Foncé | Web | 2. června 2012 v 19:05 | Reagovat

Zaujímavé veľmi zaujímavé.
Len...ony o tej vražde hovoria s takým nonšalantným pokojom až sa mi to zdá  v niektorých častiach nereálne. Neviem nie je to tam také "vygradované" ako by som čakala. Aj keď treba ti uznať, že dialógy ti fakticky idú. :-)
Vcelku dobré, dobrá zápletka celkom len ma udivuje, že to nerozvádzajú ďalej neriešia vážnejšie a iba to nechávajú plynúť. Na druhú stranu bolo toto také dlhé, že by som s otvorenými ústami asi ešte nejaký súdny proces neprekusla! :D No aj keď...uvidíme. :-P

3 SL. SL. | Web | 3. června 2012 v 19:10 | Reagovat

To kde si ma nominovala? :D U teba? :D :) Joj daj link hneď! :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.