Gong smrti - 2. varování

14. dubna 2012 v 19:02 | Terka M. |  Mé vymyšlené HORORY
  • Již 2. díl hororu Gong smrti a myslím, že to tady začne být napínavé. Tak se těšte!:)
  • Čtěte níže!:DD

¤¤¤¤¤
Láska je jako květina a ta naše je nejkrásnější, Pomyslela si Martina když pospíchala do schodů za přítelem Benem.
"Jejda," Vykřikne když se s ním srazí na chodbě "Už jdu za tebou, chvilku jsem se zdržela. Promiň." Omluví se a vlepí mu pusu na tvář. Ben chvíli stojí jako přimrazený a pak ji chytne a pomuchluje ji. Marťa se cítí konečně šťastná a chce zapomenout na ten hrůzný okamžik co ji potkal před tím než jí Ben zazvonil.
"Kde ses tak loudal?" Usměje se Martina
Ben ji místo odpovědi chytne za ruku a mlčky ji vede nahoru. Ona jen nervózně opatrně a zároveň rychle našlapuje do schodů.

¤¤¤¤¤
"Tady počkej," Rozkáže Ben Martině a jde dodělat poslední úpravy.
"Beníku,.." Řekne mile Marťa.
"Copak Martinko?" Zeptá se Ben stejným tónem "Chvilku tu ještě počkej."
"Jak dlouho?" Řekne trochu nedočkavě Martina.
Odpovědi se však nedočká a očekává Benův brzký návrat.
Připadá jí to jako věčnost. Netuší jak dlouho mu to ještě bude trvat.
Podívá se na hodinky a povzdechne si.
"Zlato, za chvíli musím domů," Upozorní ho.
Nikdo se neozve a místo toho se s obrovským vrzáním otevřou dveře.
Ty to máš ale dobře načasované, Pomyslí si a vejde dovnitř. Už jak si začala vyzouvat boty, přišlo jí něco divné, ale netušila říct co, nechápala jak se otevřeli zavřené a zamklé dveře a pomalu jí začal běhat mráz po zádech.
V bytě to je překrásně vyzdobené a Martina začala chápat na co měla čekat. Jak by ho slyšela "Chtěl jsem tě na naše dvouleté výročí překvapit." A před očima uviděla i jeho rozzářený úsměv a na malinký okamžik si myslela, že je vše v pořádku.
Nebylo. Jak stále postupovala směrem k jídelně začala slyšet divné zvuky, přesně ty, které slyšela venku. Stále víc se bála co najde. Nebála se o sebe, nýbrž o Bena. Nechtěla o svého milujícího přítele přijít. Přicházela na samé černé myšlenky.

¤¤¤¤¤
Za pár minut úspěšně došla do jídelny a uviděla tu nádheru, ale jednomu se divila. Ben nikde. Tohle už bylo opravdu divné a nechtěla tomu věřit. Každou, i sebemenší chvilku se štípala do ruky a říkala si "Je to jen sen, jen se mi to zdá..".
Nezdálo.
Když prošla celou jídelnu i obývací pokoj, vrhla se do kuchyně a ani tam Bena nenašla.
Vlastně nebylo tam nic.
Rozhlédla se a uviděla zářivé světlo žárovky vycházející z koupelny.
Šla tedy blíž a kousek od prahu uviděla zaschlé krvavé stopy. Začínala se bát, toho co tam najde. Teď jí běhal mráz daleko rychleji a měla větší hrůzu v očích než její matka, když na ni vytáhla velikánský kuchyňský nůž. Tenkrát jí bylo asi osm a vlastně ani netušila co dělá.

¤¤¤¤¤
Do koupelny vešla opatrnými kroky a dokud nezahlédla krvavou vanu, byla klidná. Chtěla se vydat na útěk, ale něco.. něco ji pořád a neustále našeptovalo ať jde dál.
To co zahlédla ve vaně by vyděsilo i povahy, milující krev a smrt. Vyděsilo by to nejvíc mužů, protože to, co by se jim mohlo stát, by považovali za ztrátu důstojnosti a respektu.
Mužovi ve vaně něco chybělo.
Neměl svoje vyvinuté přirození.
Martina byla vynervovaná a každou chvíli měla chytnout mdloby.
Pak pohlédla do Benového, teď už znetvořeného obličeje, a s hrůzou v očích opět hleděla na chybějící část.
Nevěděla proč někdo zavraždil jejího milého a navíc proč mu okradl věci, co na něm milovala.

¤¤¤¤¤
Mějte se!
Zdraví Terka M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sára SB Sára SB | Web | 15. dubna 2012 v 9:51 | Reagovat

Opět pěkné pokračování, píšeš moc hezky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.