/8. kapitola/

7. dubna 2012 v 17:26 | Terka M. |  Na život a na smrt
  • Jak už jsem kdysi řekla, tenhle příběh mě jako jediný nejvíc baví psát (kromě toho, který píšu u babičky, ale na tom nesejde). Baví mě zamotávat do příběhu co nejvíc postav a jsem opravdu zvědavá, jak se z toho v závěru vymotám.:) Neustále mě ty reakce postav překvapují i když je tvořím já, ale i tak...
  • Pusťte se do čtení!


***

Malá sanitka žluté barvy zastavila na rozlehlém parkovišti pod Troskami, žena za volantem vůz zaparkovala, odepla si ultra neviditelný pás a vystoupila. Zabouchla za sebou opatrně dveře, aby ji nikdo neslyšel a neměl šanci uniknout a vydala se po prošlapané lesní cestičce po stopách krve a sportovních tenisek. Sama dobře poznala jaké značky boty jsou, v tomhle byla znalec. Pracovala pět let v jedné prodejně bot, kde se prodávali značky Nike, Adidas a další. Oblíbené měla Nike a na sto metrů by je poznala. Byla hodně sobecká a snobská. Jednou jí dala mamka dvacet tisíc, které měla poslat do Afriky, ale ona místo nich nakoupila deset párů bot. Dodnes s ní mamka nepromluvila.
"Bude v poriadku?" Zeptala se hluboko v lese malá holka a Kristen Bayerové došlo, že je na správné stopě. Jen netušila o kom se to baví. Ženská jí volala, že je malá holka zraněná a chlap v bezvědomí, ale nakonec se ukáže, že omdlela ona. Kristen přidala do kroku, ale zároveň našlapovala opatrně, aby nikdo neslyšel zašustit ani malinký lísteček. Nevěděla sice co tam má čekat, ale člověk pro kterého pracovala ji varoval, ať si dá pozor.
Vešla na malinký palouček odkud slyšela roztomilý hlásek malé holčičky. Netušila, co to má znamenat. Kde se všichni poděli? Ptá se sama sebe a v tu chvíli v keři něco šustne.
Jde opatrně blíž a bojí se aby na ni něco nevyletělo nebo aby neskočila rovnou do pasti, ale zároveň je ráda, že tady vyslali zrovna ji. Alespoň bude chvíli myslet na něco jiné než na svoji matku a ex přítele jak spolu skotačí na posteli.
Kdysi, když se chtěla s matkou usmířit a vrátit jí dvacet tisíc, ji načapala v ložnici spolu s jejím tehdy ještě přítelem Viktorem. Nikdy na ten hrůzný okamžik nezapomněla, tedy až do teď. V ten den přišla o dva přátele, matku a Viktora. Možná bylo hloupé považovat tak blízké lidi za přátele, ale měla je ráda a to moc. Měla jenom je a teď už ani je ne.

***

<< Předchozí díl, následující díl >>

***
Mějte se!
Zdraví Terka M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám mé příběhy?

Ano
Ne
Ujdou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.