/10. kapitola/

16. dubna 2012 v 11:24 | Terka M. |  Na život a na smrt
  • Desátá kapitola, co se stane až zjistí Janka, že Kláru "unesli"? Bude ráda? Vysvětlí jí Roland co se stalo?
  • Objeví se tu také nové postavy, kteří jsou členem skupiny.
  • Tak čtěte!

***

"Čopak je, Janka?" Zeptá se mile Roland plačící dcerky.
"Nič, oci," Odpoví a otočí se k němu zády "Nič sa neděje."
"Je to kvôli tomu, že Kláru uniesli?" Zeptá se, ale odpovědi se nedočká. Místo ní se dočká tichého zakvíkání znamenající souhlas, ale to bohužel neslyší.
"Prečo si ju sklamal?" Zeptá se po pěti minutách Janka a Roland se zaraduje, že zahájila konečně dialog.
"Neviem," Pokrčí rameny a Janka se nafoukne, protože tohle slovo nechtěla slyšet "Ona si o to svojim postojom priamo žiadala."
"Prečo si taký zlý, ocko?" Zeptá se a nechce slyšet odpověď a tak na chvilku odejde na palouk, který měli shodou náhod tři kroky.

***

Malý stařík, asi čerstvý šedesátník, invalidní důchodce, se procházel bosýma nohama po trávě prorostené břečťany a pampeliškami. Už tam skoro jsem, Pomyslí si když šlape vysoký kopec na kterém stojí mnoho mužů ve stejné uniformě. Nebo, nedalo se říct, že by to byla uniforma, spíš to byl jen župan.
"Ahoj dědo," Pozdravil staříka jeden mladík s kapucí od županu na hlavě "Už na vás čekáme." Oznámí.
Dva mladíci chytnou staříka za ruce a vedou ho doprostřed kruhu tvořeného asi z dvaceti lidí. Všichni z nich jsou mužského rodu.
"Počkejte," Zadrží je střík chraplavým hlasem a požádá o láhev sodovky, co si tady schoval do křoví.
"Tady máte." Podá mu pomerančovou limonádu, asi šestnáctiletý mladík, s hlubokým úklonem.
Stařík jen rukou naznačí, že mu děkuje a lokne si.
Pak muž pustí oba chlapce a doprostřed kruhu dojde sám.
"Mládenci," Začne a ostatní se uklidní "Sešli jsme se tu, abychom poctili památku našich předků," Poklekne a na zem před sebe položí jakýsi předmět, pak si všichni svlečou župany a lehnou si nazí na břicho do pozice v kruhu tak aby byli kolem staříka, který je nejstarší a je jejich velmistr.

Muži leží asi hodinu na zemi a mlčí. Pořád a jen mlčí.
Stařík povstane, zvedne předmět, co položil na zem a schová ho do díry, kterou nejspíš vykopali jeho bratři když na něj čekali. Pak předmět zahrabe a ukryje k nepoznání. Nebylo to poprvé, co tak důležitý předmět musel zakopat na tohle místo, které by nikdo nečekal.
Pohledí okem na ležící muže. V pořádku, Pomyslí si Nikdo mě nesleduje, obřad se povedl. Letmo se usmál a tleskl rukama, aby muži vstali.

Muži vstanou a seřadí se do řady za staříka.
"Haló,.." Ozve se dětský hlásek a muži si rychle oblečou župany, aby je dítě nezahlédlo a aby jej nevyplašili.
Po chvilce uvidí malinkou holčičku jak stoupá rychlým krokem do kopce a stařík jde za ní.
"Ahoj," Pozdraví ji a podá jí ruku "Kdopak jsi?"
"Dobrý den," Pozdraví a neví co říct "Som Janka."
"Říkáš Janka?" Podiví se muž.
"Áno, Janka." Souhlasí.
"Pojď se mnou, Jani," Řekne a podá jí ruku.
Ta ji chytne a jdou spolu ke skupině.

***

<< Předchozí díl, následující díl >>

***
Mějte se!
Zdraví Terka M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám mé příběhy?

Ano
Ne
Ujdou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.