/2. kapitola/

16. března 2012 v 14:48 | Terka M. |  Na život a na smrt
  • Již druhá kapitola příběhu Putování (Mám v plánu kolem sta kapitol, chci z toho udělat knihu.:D). Nebudu zdržovat svými kecy, pusťte se do čtení!


***

Po dálnici se obrovskou rychlostí proháněla stříbrná Škoda Octavia a v ní sedící mladý ztěží viditelný a zhrbený muž. Nebylo to poprvé co takhle porušoval zákony, ale bylo mu to jedno. Telefon, co dneska ráno zvedl mu za to stál. Slovákovi z Trenčianských Teplic bydlícím s devítiletou dcerou Jankou v Uherském Hradišti to doslova změnilo život.
"Dobrý den, dovolal jsem se správně k Rolandu Salimovi?" Zeptá se podivným hlasem volající.
"Áno," Zneklidní Roland "Dovolal ste sa správne. Prajete si?" Nakonec dořekne.
"Dozvěděl jsem se, že pracujete jako archeolog a mám pro Vás zakázku," Pokračuje "Znáte hrad Trosky?"
"Áno. Prečo?" Zeptá se Roland.
"Jsou tam neprobádáné jeskyně, potřebuju abyste mi odtamtud něco přinesl," Roland se začínal potit. O těch jeskyních slyšel nesčetněkrát, ale nikdy neměl v plánu se tam vydat a prozkoumat je. Každý archeolog, který o nich kdy mluvil nakonec zešílel. Roland nevěděl proč. Nikdo jim totiž nevěřil včetně jeho samotného. "Našel jsem mapu, která ukazuje k té jeskyni."
"Mapu? Mapu k čomu?" Zeptal se a nebyl si už ničím jistý.
"Mapu k pokladu." Roland myslel, že volající zešílel a už už se ho snažil zeptat proč si tam nazejde sám, ale otázka mu byla předem zodpovězena. Skoro jako by byl volající telepat či co. "Nemůžu tam bohužel zajít sám, mám tu tajnou práci, ale až poklad získáte, okamžitě mi zavolejte. Dám Vám naoplátku tučnou odměnu."
Roland se tedy ihned vydal na cestu. Peníze nutně potřeboval a tuhle práci dělal rád. Neskutečně rád. Když to řekl dceři, která chtěla jet s ním, tak se oblekl. Na svoje nagelované vlasy nedal nic. Už se chystal obléci si kalhoty, ale všiml si díry na koleně, která mu tam vadila, chtěl poprosit Janku, ať mu to v rychlosti zašije, ale nikde ji nemohl najít. Jako by se do země propadla. Pomyslel si Roland.

***

Klára si v autobuse vytáhla notebook, otevřela jej a podívala se na oficiální stránky hradu Trosky. Našla si věž Baba a všimla si rekonstrukce, která zrovna probíhá a pomyslí si, jestli to ví i ten člověk co jí volal. Možná proto mi volal teď, Dojde jí Třeba by ten řetízek zmizel. Zkouší se domýšlet.
"Slečno," Začne řidič "Obeznámil Vás ten člověk se situací?" Dořekne jemným chrapotem.
"Přesně nevím, o čem tu mluvíte." Přiznala Klára.
"Sdělil mi, že na věži Baba probíhá rekonstrukce, něco tam ztratil."
"Ano ztratil, ale to o té rekonstrukci jsem se dozvěděla až teď z internetu," Pokračuje "Nevíte, proč poslal zrovna mě?"
"Samozřejmě," Kývne hlavou "Jste přeci doktorka nebo ne?" Klára nejistě kývne.
"Jistě, a smím-li se zeptat, na co potřebuje lékařku?"
"Říkal něco o nějakém Slovákovi, který na Vás bude čekat pod hradem."
Klára znervózní a začne přemýšlet. Slovák pod hradem? Proč by ho posílal? Co ode mě čeká? Je ten Slovák zraněný? Dumá a čím dál víc si je nejistá.

***

Škoda Octavia uhání stále vyšší rychlostí k hradu Trosky. Roland Salim poslouchá Voda čo ma drží nad vodou stále dokola a v kufru se odehrává něco o čem by raději nikdo neměl vědět.
Na parkovišti pod hradem Škoda Octavia prudce zastavila a z kufru se ozvalo hlasité "Au!" Roland se podiví a jde otevřít kufr z kterého vyskočí jeho dcera Janka.
"Janka, čo tu robíš?" Zeptá se přísně Roland.
"Oci, nehnevaj sa na mňa," Udělá psí oči "Prepáč, chcela som isť s tebou."
Roland se na ni nevydrží dlouho zlobit a tak ji obejme. Nejdéle se na ni vydržel zlobit tenkrát jak ve zlosti roztrhala fotku její matky, která zemřela když se Janka narodila. Dnes se tomu smějou. Janka už to nedokázala vydržet a tak tu fotku slepila lepící páskou. Roland byl sice rád, ale fotku chtěl i tak vyhodit a proto si ji Janka schovala a před otcem ji utajila a ještě ji nikdo kromě ní nenašel.
"Tak poď, princezná," Zvedne ji a postaví ji na zem "Ideme do kopca."
Janka se neustále po cestě směje a výská si a Roland je rád, že ji někam vytáhl, protože jak jí často říká "Aspoň budeš spať, princezná." Jsou jako dva nejlepší kamarádi. Mají se navzájem rádi a jeden druhého by nikdy nevyměnili ani za největší poklad světa. Kdyby se Jance něco mělo stát, Roland by si to nikdy neodpustil. Proto ji taky nechtěl vzít s sebou, ale zapomněl, že když jí něco zakáže, tak udělá pravý opak. Tuší, že to bude nebezpečné.

***

<< Předchozí díl, následující díl >>

***
Mějte se!
Zdraví Terka M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám mé příběhy?

Ano
Ne
Ujdou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.