/Prolog/

15. března 2012 v 19:37 | Terka M. |  Na život a na smrt
Pozn. autora:
- Všechny budovy zde uvedené jsou skutečné a nacházejí se povětšinou na území České republiky, ale i na Slovensku.
- Trochu jsem se nechala inspirovat Danem Brownem.
- Říkejte si tomu jak chcete. Já tomu říkám "Putování"


***

Stromy tiše hleděly. Vítr nepatrně foukal. Neobvyklé počasí, které Kláru neustále znervózňovalo. Netušila co to má znamenat. Nevěděla nic. Před půl hodinou jí volal nějaký muž s výhružkou, že pokud mu nedá co chce, bude to její milovanou maminku stát život. Neměla ponětí co chce, ale tušila, že se to dost brzo dozví.

***

Klára stále seděla zamyšlená když tu jí zazvonil mobil. Zvedla ho ze stolu, pohlédla na displej a potvrdila přijmutí hovoru. Přiložila telefon k uchu a tiše naslouchala.
"Dobrý den, rád Vás zase slyším slečno Martinsová," Zdvořile pozdravil a pokračoval dál. Věřil, že kouzelné slůvka dokáží zázraky. "Jsem rád, že jste se rozhodla spolupracovat," Neustále to prodlužuje. Prostě vyklopte o co jde! Pomyslí si Klára a je ráda, že to neřekla nahlas. "Když jsem byl malý, jednou jsem Vás spolu s Vaší matkou potkal na hradě Trosky. Dodnes si ten den pamatuju. Přesněji, bylo mi jedenáct a byl jsem tam na vycházce s opatrovatelkou z dětského domova," Klára ho chvíli lituje za to, že je sirotek a je z toho nešťastná "Přiznal jsem se, že Vás moc miluju, ale mou lásku jste ani za mák neopětovala, ale to by mi nevadilo," Na chvilku se zdá, že váží slova a přemýšlí "Byli jsme vcelku mladí, teda Vy mladší, ale na tom nesejde. Podstatné je to, že jste mě zamkla v jedné věži. Myslím, že to byla věž Baba," Klára stále nechápe o co mu jde.
"Promiňte, ale stále nic nechápu," Zdvořile se omluvila "Řekla bych, že jste mi zatajil dost podstatnou věc."
"Vážně? Neřekl bych, ale když jinak nedáte," Chvilku zní překvapeně a chystá se zamítnou, ale pak uvolí "V té věži jsem zapomněl něco, co je pro mě důležité a to totiž maminčin řetízek, který mi dala, když jsem byl malé nemluvňátko do ručky. Připomíná mi ji a cítím ji z něj. Vím, že uběhlo již spoustu let, ale byl to i něco jako můj talisman a když jsem ho měl na sobě, tak se mi dařilo." Vysvětlí a Klára pochopí.
"Myslíte, že tam ještě bude?" Zeptá se Klára, ale nedočká se žádné odpovědi "Kde jste jej přesně dal?" Pokusí se znovu zeptat.
"Moc si to nepamatuju, ale myslím, že tam byl rytíř a jak jsem utíkal, zapadl někde do toho brnění. Nejsem si ale moc jistý."
"Potřebuju víc informací. Proč jste utíkal? A hlavně před čím respektive kým?"
"Bylo to tam jako v mlze, něco tam létalo a já z toho měl bobky. Bohužel Vám více informací nemůžu dát. Nepamatuju se. Snad Vám to pomůže a zachráníte svoji matku a nezapomeňte," Připomene a Klára zbystří sluch "Žádná policie nebo matku už nikdy neuvidíte." Upozorní a pak zavěsí.

***

Nejdřív měla Klára v úmyslu zavolat na policii, ale po tom klidném telefonátu to nešlo. Musela se co nejdřív pustit do pátrání. Ani nevěděla jak řetízek vypadá, ale nevadilo jí to. Snad tam není zas až tolik řetízků Pomyslela si a nepatrně se usmála. Sbalila si do batohu věci, udělala si kávu a zatímco z ní usrkávala, na něco si vzpomněla. Vždyť já ani nevím kdy mi to jede natož jak to tam po tak dlouhé době poznám! Utíkala k počítači, naběhla na jízdní řády autobusů a hned jí vyjeli tři přijatelné a jeden naprosto nepřijatelný výsledek:
  • 10:30
  • 11:10
  • 12:53
  • 16:46

***

Následující díl >>

***
Mějte se!
Zdraví Terka M.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Vám mé příběhy?

Ano
Ne
Ujdou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.