Když zoufalství překročí určitou mez

2. února 2012 v 20:58 | Terka M. |  Týdenní témata
Vlál vlahý podzimní větřík a já se procházela po parku zavátého listím.. Toulala jsem se hlava nehlava a v tu chvíli se probudím! Vůbec jsem to nečekala... netušila jsem, že jsem usnula ve škole a zrovna na hodině "Norínová! Posloucháte mě?!" Zakřičí na mě učitelka a já chvíli nevnímám, proto svůj křik opakuje "Vy spíte?!" Rychle vstanu a zeptám "Přejete si?" "Prosím? Jste snad v restauraci jako servírka? Tady nejste v práci, tady jste ve škole slečno!" A celá třída se mi začne smát, já se neudržím a rozbrečím se "Vy ještě začnete brečet, super.. píšu vám tady poznámku, dejte mi žákovskou." "Ano pani učitelko.." Hlesnu a už si to kráčím ke katedře, kde si učitelka sebere žákajdu a zapisovat poznámku, že spím.. mezitím si cosi mumlá a zní to jako "Ta Norínová si myslí, že bude ve škole spát.. to ji bude mrzet... udělám jí ze života peklo!" Trošku se usměje "Abych vám ze života neudělala peklo já!" Prořeknu nahlas, původně jsem to měla v plánu říct v duchu.. mám první poznámku... první vysvětlování rodičům co a jak. Nechci jim to říct a už mám i plán...

Ihned po škole utíkám do našeho parku o kterém se mi ve škole zdálo a vypadá to tam úplně přesně stejně jako ve snu.. To bude asi tim, že je podzim. Chvíli procházím parkem sem a tam.. sem a tam. Přesně tou cestou jako ve snu a až ujdu přibližně stejnou vzdálenost jako ve snu, jdu na místo, kde jsem se probudila. Jak uvidím to, co tam leží utíkám stále blíž a blíž.. blíž. Jak se "to" tu dostalo? Zní má první otázka hluboko v mé mysli.. Jak?

Policie už na místo dorazila.. "Máte ponětí kdo to je?" Já jen zavrtím hlavou a odpovím "Ne.. netuším." Ale nejspíš ho někdo zabil hrůzostrašnou smrtí.. Pomyslím si a ukápne mi slzička z oka. Kdo mohl udělat něco tak odporného? Kdo? Jakmile jsem uviděla na chodníku krev, utíkala jsem po stopách dokud jsem k tomu člověku nedošla.. našla jsem ho otočeného na břiše, zádama ke mě.. Ležel v kaluži krve, v hlavě měl prostřelenou díru.. bála jsem se. Pořád jsem se otáčela jestli tu stále ještě ten parchant co ho zabil není. Nikdo nic.. jen listí šustilo po cestě a padalo ze stromů.. tvořilo obrázky barev a já se přestávala bát. Když jsem znovu pohleděla na to nebohé bezvládné tělo popadla mě panika, ale i přes takový strach jsem se odhodlala zavolat policii. Přijela brzy.. až moc brzy. Policisté se stejně jako já zděsili při pohledu na tělo a jen nevěřícně zírali jak může někdo udělat něco takového... často jsem slyšela "Zřejmě to byl muž.." A jen jsem se divila. Byl? Odhodlala jsem se i přes svůj nepředstavitelný strach na tělo podívat *zepředu*, nakoukla jsem jednomu policejnímu patologovi přes rameno a málem jsem strachy omdlela. Někdo mu uřízl jeho přirození a nacpal mu ho do pusy. Kdo mohl udělat tak zlotřilý čin? Nečekala jsem dlouho a už se pomalu brala domů, když v tom mě jeden z policistů zastavil "Je mi líto.. nemůžeme Vás jen tak pustit, slečno Norínová. Na těle mrtvého jsme našli plno Vašich otisků.." Jak je to možné? Já na něj ani nemákla? Podivím se a zkouším přijít na to, jestli to nemá něco společného s mým podivným snem. Rozhodnu se, že ne.. někdo má moje otisky prstů... vím, že to není možné, ale je to tak..

Zabásli mě.. ani nevím za co, ale jsem ve vazbě... nikoho jsem nezabila. Alespoň, že rodiče mi věří. Policisté pořád pátrají po vrahovi, ale já jsem pro ně hlavním podezřelým.. Proč jsem před měsícem měla 18? Proč už jsem trestně odpovědná? Proč mi nikdo kromě rodičů nevěří? Zamýšlím se čím dál hlouběji a čím dál víc jsem zoufalá.. Najednou ke mě přijde policejní důstojník a začne něco mluvit, pořádně ho neposlouchám, dokud nezačne mluvit o soudu "Soud máte zítra.. připravte se." Zastavím ho "Stát! A co kauce?!" Důstojník se podiví "To myslíte vážně? Byla jste vyhodnocena jako vinná.. kauce nebude, za tenhle čin byste měla mít nejlépe trest smrti." Podívám se na něj svýma *psíma očima* a řeknu "Nemohl by jste si s nimi nějak promluvit?" Důstojník souhlasí "Zkusím to, ale nic neslibuji." Řekne a já už se těším až budu doma..
Za tři hodinky přijde důstojník se smutným výrazem na tváři "Je mi líto.." Řekne a užuž odchází "Počkejte," Pokračuju "Nechcete.." Vleze mi do řeči a jde blíž "Sex? Ten bych rád.." Promne si nos, pak začne pomalu odemykat "Už si pro tebe jdu ty divoško.." Říká nadrženě "To jsem nemyslela." Naléhám ať přestane, ale on si to nedá vymluvit a stále jde ke mě.. Nemůžu nikam prchnout, zamkl mříže. Pomalu mě začne osahávat od shora až k mým intimním partiím, tam mě začne hladit a lízat. Pak si sundá trenýrky a neopatrně do mě vnikne.. bolí to a nemůžu ani mluvit... V zápalu horlivých myšlenek řeknu něco co by mě nikdy ani nenapadlo "Já ho zabila!" On vstane, oblékne se, hodí po mě moje oblečení na znamení ať se obleču a jde za svým velitelem se zajímavým zjištěním...
Jak se vrátí zpátky, tak odemkne, dá mi pouta a jen mi řekne "K soudu jdeme hned." Pak mě jako nějakého kriminálníka vede přes celou policejní stanici.. všichni si na mě ukazují a smějou se. Měla jsem sto chutí jim říct Nejsem vrah! ale nedokázala jsem to, asi jsem na to příliš slabá a bezmocná. Důstojník mě necitelně odhodí do policejní dodávky, zamkne a jde si sednout k řízení...

Se spoutanýma rukama za zády se vyškrábu na stoličku a právě v tu chvíli auto prudce zabrzdí. Když uslyším venku kroky, snažím se posadit.. nejde to... potřebuju ruce. Odemykají se dveře.. objeví se důstojník a má jiný účes, ale v tuhle chvíli mě svým účesem nijak neošálí. Popadne mě a já jen stěží tak rychle vstanu. Jde se mnou do soudní síně. "Mám právníka?" Zeptám se ještě za chodu "Ne. Na nic ho nepotřebujete.. stejně jste vinna... jsem svědek, přiznala jste to." Pořád mi připomíná znásilnění a jak jsem nakonec vyřkla svoji vinnu.
V soudní síni mě posadí na lavici a sedne si vedle mě.. neuvěřitelné... jsou tu i moji rodiče. Na moji oslavu 18-tin nepřišli, ale tohle si nenechají unést. Smůla.. holt jsou sobečtí. Soudní proces netrvá ani půl hodiny a už mě obviní z toho zločinu. "Slečna Triss Norínová je obviněna ze zabití brutálním způsobem k vyjímečnému trestu.." To se ostatní podiví a soudce pokračuje "K ojedinělému trestu smrti na elektrickém křesle, které máme shodou okolností propůjčené z USA." Polknu. Hořce polknu. Bojím se. Už nikdy neuvidím žádnou moji učitelku a ani spolužáka.. nikdy. "Pane soudče.." Snažím se protestovat, ale soudní řízení je ukončeno.
Už mě vedou na elektrické křeslo.. je možné, že jen za blbý sen mám být spálena elektřinou? A byla jsem to vůbec já? Už si ničím nejsem vůbec jistá... ten trest smrti je dobrý. Začínám si uvědomovat. Lepší než aby se mě lidé báli.. Řeknu si.
Dojdeme do místnosti s elektrickým křeslem.. posadí mě do něj a já si všimnu mých rodičů v první řadě. To mě tak nesnášejí? Vůbec nevím. Kousek opodál mě pozoruje kamera... asi se už nemůžou dočkat kdy umřu. Začnou. Nejdřív mnou projede malá dávka elektřiny a potom to začnou zvyšovat snad až na tisíc voltů! Už nic necítím.. Mé zoufalství překročilo určitou mez... Blednu a už umírám.. Pomalu se skácím blíž ke kolenům. Naposledy slyším vysoký výkřik ve smyslu "Jupí! Konečně je mrtvá!" Dojde mi, že to řekli moji rodiče.. pak začnou všichni hlasitě tleskat a já už jsem... (Víte co.)

KONEC

Líbilo se?
Budu ráda za jakýko-li komentář kromě reklamy (Jen do uvedeného článku) a sprosťárny (Vyjadřujte se nanejvýš slušně a pokud máte připomínku, tak jemně..)
Terka M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám mé příběhy?

Ano
Ne
Ujdou

Komentáře

1 Sára Sára | E-mail | Web | 4. února 2012 v 9:33 | Reagovat

času nazbyt nemá asi nikdo, ale na sb by si ho měl najít každý, i já musím, aby si mě nesmazali, já obíhá 3 týdně a víc takže..... nevím no...

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 12. února 2012 v 20:55 | Reagovat

Zdravím. Všimla jsem si, že jsi přihlášená v projektu kritika. Zkoušela jsi už oslovit někoho z ostatních přihlášených?

Mrkla jsem na to a přiznám se, že celkový dojem není nic moc. Dobré nápady se ztrácejí kvůli špatné stavbě příběhu. Jakoby někdo poslepoval pár scén s jednou hrdinkou a zapomněl jim dát společný smysl. Když opominu to, že celé soudnictví nedává smysl - klidně mohla být pro podobný "šokující" závěr použita nějaká nelegální skupina samozvaných ochránců (navíc údajná vražedkyně v době vraždy spí ve škole před celou třídou) - chybí tu jakákoli motivace kohokoli k čemukoli... Rodiče věří, pak chtějí smrt. Je to jako impresionistický obraz, který někdo namaloval klasickou technikou. Pokud bych se na to mohlo jako na impresy dívat, pak by to bylo o stupeň lepší.

Jestli můžu poradit... Přímá řeč patří vždy na nový řádek, pokud tedy vícekrát za sebou nemluví stejná osoba. Jakmile se střídají - vždy na nový řádek.

http://projekt-kritika.blog.cz/1201/katyrz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.