1. Horor na přání - Hrůzný skate

18. února 2012 v 16:32 | Terka M. |  Horor na přání (!)
První horor na přání bude pro blogerku jménem Mathie D. Nepochopená a za nějakou dobu se tu s ní objeví i rozhovor, tak se těšte!;))
Horor bude o strašidelném skateboardu, který si jednoho dne pořídí šestnáctiletá Julia Borbengová a ze začátku s ním zařije úžasné dobrodružství.. jenže pak se to změní v noční můru...
/Psáno v ich formě/

Když jsem poprvé vstupovala na svůj nový skateboard cítila jsem jak se mi klepou kolena a jak se potím, ale jak jsem se projela, tak ze mě tenhle stres spadl a už jsem svištěla s větrem o závod..
Chvilku jsem se ještě učila v parku a pak, po polední pauze jsem vyrazila na dráhu a netušila co dělat. Přijel ke mě jeden zajímavý rozčepířený kluk a nahodil podivný tón "Čau kočko! Mám ti s něčim pomoct?" Já se jen na něj usmála a řekla klidným hlasem "Jestli tě to nebude otravovat." On se na mě podívá "Aby mě to otravovalo.. vždyť tu stojím s nejhezčí holkou z města." Usměje se a ukáže na partu kluků, kteří se na mě usmívají a pochopím..
Pročísnu si vlasy a stoupnu na skate, ale kluk (ani nevím jak se jmenuje) mě zadrží "Počkej. A co helma?" Já nechápu a pokrčím rameny "Nemám." On si poklepe na čelo a půjčí mi svoji, já jen řeknu svě tiché "Dík." a nahodím věčný úsměv, který po prvním bolavém pádu zmizí a po tváři mi začnou stékat slzy. Kluk mě pohladí něžně po rameni a upřímně řekne "Neplač. Víš kolikrát jsem spadl já?" Usměje se a já drze odfrknu "Jenže mě ten skate nemá rád." A začnou mi téct slzy stále víc. Kluk mě posadí na lavičku, ať nesedím na zemi a jde ke svým kamarádům...
Po chvilce se vrátí se škaredým pihovatým zrzavým klukem, kterého mi představí pod přezdívkou "Tohle je můj nej kámoš Zrzoun a poví ti, jak na skatu začínal.." Začne a Zrzoun pokračuje "Když jsem začínal na skatu, spadl jsem tolikrát že si to neumíš přestavit.. myslel jsem, že mě skateboard nemá rád, ale pak jsem potkal tady Honzu a ten mě to naučil... chce to jen snahu." Řekne a stoupne si na můj skateboard "Vidíš, držím se." Zakřičí jak vyjede nahoru přes rampu, ale pak začne ztrácet rovnováhu a pomalu padat.. jak spadne dolů, tak se naštve a vyjekne "Co to máš jako za skateboard?! Mohl jsem se zabít!" Nasadím omluvný výraz, ale to zřejmě nestačí..
Kluci jsou na mě naštvaní a já od nich sedím tak přes dvacet metrů daleko a pláču.. pláču. Pak tam přijede nějaká blondýna s divnýma očima a zářivým úsměvem. Prohodí vlasy dozadu a kluci se na ni hypnoticky dívají jak kdyby byla bůh ví kdo. Přijede ke mě a řekne nechápavě a starostlivě "Co ty tady tak sama?"
"Nestarej se! Si snad moje matka?!" Řeknu rozzuřeně a depresivně. "Prosim tě prober se.. tady nejsi ve škole kde tě šikanujou, tady si na skate dráze!" Řekne a to mě dostane "Říkáš ty." Rafnu se s ní. Pak uraženě odkráčí, nastoupí na skate a odjíždí zpět ke klukům, kde jim pravděpodobně vykládá jak jsem nemožná a nesnesitelná.
Už mám těch narážek dost.. jdu k nim a blondýně půlčím skate, ať si vyzkouší jak je to na něm těžké. "Si děláš srandu, ne?!" Urazí se, ale pak dodá "To zvládnu levou zadní!" Chvástá se, sebere mi skate z ruky a jede na rampu, kde vyjede do pěti vteřin bez větších problémů. Jenže nahoře se to s ní začne hýbat, ona se začne třepat a pomalu padá z deseti metrové rampy k zemi. Kluci k ní ihned utíkají a neustále mi dávají za vinu, že pokud umře, tak je to moje vina a budou se se mnou soudit o peníze.
Když jim vysvětlím, že žádné nemám, vysmějou se mi do ksichtu a dodají, že klidně zařídí ať bydlím na ulici. Zrzoun místo toho, aby jí dával umělé dýchání, ji líbá a Honza (?) o tom ani nemluvím.. místo masáže srdce ji sahá na prsa a já si povzdechnu a nahlas řeknu "Úchyláci." Oni se naštvou a řeknou "Když si tak chytrá, si to zkus sama." A předají mi pomyslné žezlo. Vezmu si z kapsy jeden neposmrkaný (Nejsem přece prase) papírový kapesník a přiložím jí ho na ústa, pak ji začnu rozdýchávat a už vidím, jak se jí zvedá hrudník. Pak okamžitě vstane a začne mi nádavát a vyhrožovat.. já si jen povzdechnu a v duchu si řeknu "Že jsem ji zachraňovala a nenechala ji napospas těm klukům." Já se zvednu, popadnu skateboard a pádím vysokou rychlostí odtamtud pryč.
Po sotva polovině cesty se přede mnou rázem objeví velký kamion jehož řidič snaží ubrzdit a já se snažím ho objet.. nic. Stále jedu rovno. Skate neovládám.. jede si sám. Pak, po chvilce nepozornosti mám kamion těsně u nosu a jako by se zastavil čas. Kamion jede sice pomalu, ale i tak mě srazí a za pár minut už jsem kaput. Prostě tuhá..

Když policie dorazí na místo,
rovnou zavolá pohřební službu,
která se snaží sundat skateboard.
Nepodaří se ani napotřetí a proto si od policistů půjčí nožík
a snaží se Juliu od skatu odříznout.
Ona má nohy úplně zakrvácené,
a skateboard pořád drží.
Za týden ji pohřbí s ním na nohách.
Na pohřbu začne někdo škrábat na rakev v které leží
a zevnitř... všichni se bojí.
Za chvíli se rakev malinko pootevře
a někdo v rohu zaječí.
Z rakve vyletí skateboard
a objede celou místnost,
pak všichni omdlí.
Ráno, jak se probudí,
myslí si, že to byli halucinace,
ale stále se to vrací
a už začínají šílet,
pak uvidí i Juliu jak sviští na skateboardu.
Nakonec se všichni dostanou do blázince,
kde taky zemřou každý stejně podivnou smrtí.

KONEC

Snad se líbilo.;))

Mějte se!
Zdraví Terka M.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Vám mé příběhy?

Ano
Ne
Ujdou

Komentáře

1 Mathie D. Nepochopená Mathie D. Nepochopená | E-mail | Web | 18. února 2012 v 20:55 | Reagovat

jéah! ty vole :D zabila... :))

2 Mathie D. Nepochopená Mathie D. Nepochopená | E-mail | Web | 21. února 2012 v 20:45 | Reagovat

a kde je tá otázka? mne nič neprišlo?!!

3 T!motej T!motej | E-mail | Web | 25. listopadu 2013 v 15:51 | Reagovat

ty jo tak to bylo hustý! Jak dlouho ti to trvalo napsat? :-)

4 Terka Terka | E-mail | Web | 26. listopadu 2013 v 13:09 | Reagovat

[3]: Není to úplně nejlepší povídka, je to jedna z těch horších a až najdu čas, určitě ji budu upravovat.. ale myslím si, že mi trvalo než jsem ji napsala kolem hodiny až dvou hodin. Kromě děje, který není nejhorší, ale plánuji všechno kompletně upravit :-)

P. S. U Rozpolcení jsem reagovala na tvůj komentář, nevím jestli ti to přišlo.. ty první komentáře cosi blbnou, což moc nechápu :-? snad už to teďka půjde lépe :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.