Sobotní demonstrace v Praze

23. května 2011 v 21:05 | Terka M. |  Reportáže
Místo konání: Praha, Václavské náměstí
Datum konání: 21. května 2011, od 12:00 hodin

---


Jak to vlastně celkově probíhalo..?

V sobotu dne 21. května jsme se sešli okolo páté ráno na vsetínském autobusovém nádraží, odkud pro nás přijel již domluvený autobus. Nedokážete si ani představit jaké bylo pro mě - holku, co vstává nejdřív v deset - vstávání o půl páté ráno, ale jednou mě tam mamka zapsala, tak jsem tam holt už musela jít. Těšila jsem se, ale zároveň jsem se i bála. Střídaly se ve mně všechny možné emoce. Ráno jsem tuším ani nesnídala a vzala jsem si kinedryl, aby mi nebylo v autobuse špatně. Což mi sice stejně bylo, ale ono to zároveň bylo i kvůli těm výmolům na dálnici D1, kdy jsem měla pocit, že cestou poztrácím své orgány a po cestě zpátky je budu muset sbírat.

Po cestě autobusem nás čekali asi dvě zastávky na benzínce než jsme konečně dojeli do Prahy, kde autobus zaparkoval na jednom z pražských parkovišť a my se pak v počtu zhruba tisíce lidí (dohromady s lidmi z ostatních měst) vydali směrem k Domu Odborového svazu, což v děsném horku nebylo zrovna ideální a tak jsem si mezitím sundala mikinu.

Když jsme stáli u Domu Odborového svazu, zaslechla jsem odněkud z jednoho z oken takovou vtipnou hlášku: "Už je povyhazujte z oken." Alespoň si myslím, že to takhle bylo, ale v podání toho pána to bylo opravdu legrační. Chvíli jsme tam stáli a pak jsme se konečně vydali na cestu kna Václavské náměstí, přičemž nejhorší etapa byla pod mostem, protože tam jsem si musela opravdu zacpat uši, vzhledem k tomu, že tam každý druhý troubil na trubku.

Když jsme dorazili na Václavské náměstí, bylo nás něco kolem 48 tisíc, tudíž se k nám ještě spoustu lidí přidalo a pak začalo de facto tříhodinové mučení vedle jedné trafiky, kde jsme se s mamkou postavili, abychom byly ve stínu a aby nám nebylo horko a pozorovaly jsme dění na jevišti. Stály jsme tam do tří hodin odpoledne a pak byl chvilkový rozchod kolem Václaváku a my zalezly do takové malé zapadlé hospůdky. Když jsme odtamtud však vypadly, nemohly jsme najít cestu ven z toho Pražského 'labyrintu', ale naštěstí jsme ho našly. Díkybohu. Uvědomila jsem si, že bych v Praze asi žít nedokázala. Nevím,.. tohle není město pro mne.

A pak, k večeru, jsme se vydali na cestu k domovu, která nám - ostatně jako vždy - trvala plus mínus čtyři hodiny autobusem, který pro nás mezitím přijel. A já si prakticky zadarmo vydělala 200,- korun českých :) a jednu kšiltovku s potiskem Odborového svazu KOVO.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Komentáře jsou uzavřeny.